OCEL D2

OCEL D2 je typ zápustkové oceli určené pro kování za studena, která obsahuje více přísad než ocel A2, zejména vysoké množství chrómu a uhlíku. Toto složení umožňuje tvorbu velkých karbidů chrómu. Proces austenitizace D2 probíhá při teplotě 1010ºC, což je mírně vyšší než u oceli A2, a provádí se postupně stejně jako u A2. Díky velkým karbidům má ocel D2 vysokou odolnost proti opotřebení, avšak na úkor snížené obrobitelnosti a brousitelnosti. Přestože obsah chrómu zvyšuje její korozní odolnost ve srovnání s jinými nástrojovými ocelmi jako je A2, nedosahuje korozní odolnosti martenzitických nerezových ocelí, jelikož většina chrómu je vázána v karbidech společně s vysokým obsahem uhlíku.

Karbidy v oceli D2 jsou hrubé, mohou měřit až 50 µm a zrnitost dle ASTM je hodnocena číslem 7,5. Ocel se běžně využívá v průmyslu pro výrobu razidel, zápustek a různých typů nožů. Je nutné, aby zbytkový austenit byl po zakalení snížen podchlazením, což je proces známý jako "zmrazení". Tento krok umožňuje širokou škálu možností pro žíhání oceli po kalení a určuje konečný obsah martenzitu a tedy i tvrdost, která může dosáhnout až 64 HRC při 300ºC. Popouštění při teplotách až 510ºC zvyšuje houževnatost a snižuje tvrdost na 58 až 60 HRC. Vysoké teploty žíhání transformují zbytkový austenit na martenzit při ochlazení na pokojovou teplotu.

Proces žíhání také umožňuje postupnou transformaci nově vzniklého martenzitu. D2 může být austenitizována až na 1120ºC, což urychluje průnik legur do austenitického zrna a snižuje MS (martenzitický start), což se projevuje jako kalící tvrdost. Tato tvrdost, označovaná jako sekundární, je výsledkem sekundární precipitace karbidů a transformace zbytkového austenitu na martenzit, ale vysoká tvrdost obvykle není žádoucí z hlediska houževnatosti.